Zápach prdů upozorní na zánět, slinivku i nádor. Jak ho ovlivňuje spánek a to, co jíme

prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., AGAF, přednosta kliniky ISCARE a člen výboru České gastroenterologické společnosti ČLS JEP

Děláme to všichni. Bez výjimky. Prd je zvuk, který neuznává tituly ani etiketu. Malý akustický důkaz toho, že jsme především biologické bytosti. Nevyžádaný, leč upřímný. Zkusme ho pro změnu vnímat nikoli jako společenský prohřešek, ale jako důležitou zprávu z našich útrob.

Každý z nás to zná. Nenápadný tlak, který se rychle stupňuje, horečné rozhodování, zda „to risknout“, či zatnout příslušné svaly a doufat v zázrak. Zvlášť jsme-li zrovna na slibném rande, na poradě v open space, na tiché komorní lekci jógy nebo – nedej bože! – na obědě u tchyně. To jsou chvíle, kdy si přejeme být éterickými bytostmi, pro které je zažívání absolutně neznámý pojem.

Když se zápach změní náhle a výrazně, posílá nám střevo informaci, že v něm probíhá infekce, zánět či intolerance.

Jenže nejsme. Ať se nám to líbí, nebo ne, plynatost je běžnou součástí našeho života. Přirozeným výsledkem toho, že jíme a trávíme. Přesto si kupujeme bylinkové čaje, obviňujeme luštěniny a snažíme se předstírat, že náš organismus nevydává vůbec žádné zvuky (maximálně decentní). Nebylo by ale mnohem zdravější – pro tělo i duši – přijmout fakt, že dokonalost neexistuje bez špetky lidskosti a krátké rozpaky jsou mnohdy lepší než dlouhý břichabol? Přesně v duchu rčení, že jeden prd je lepší než deset doktorů?

Trávení na plný plyn

„Prdění, odborně flatulence, je naprosto běžný fyziologický proces spojený s trávením a činností mikrobiomu. Je to jeden z nejlepších ‚diagnostických signálů‘, které nám tělo poskytuje – někdy je projevem zdravého metabolismu, jindy ukazatelem potíží. Uvolnění plynu snižuje nitrobřišní tlak a zamezuje bolestem, křečím i refluxu.

Pacienti po velkých operacích břicha jsou dokonce sledováni podle prvního ‚odchodu plynů‘, protože to ukazuje na obnovení střevní činnosti. Normální je ‚prdět‘ několikrát denně – dvakrát až pětadvacetkrát – bez bolesti, přičemž flatulence bývá častější při konzumaci vlákniny, fermentovaných potravin, probiotik a prebiotik,“ uvádí molekulární biolog Petr Ryšávka.

V některých případech však může být plynatost provázena silně zapáchajícím plynem, který připomíná čpavek, sirovodík nebo zkažená vejce. Případně i bolestí, nadýmáním, průjmem, únavou či refluxem. „Tohle často ukazuje například na problém se slinivkou, nízkou tvorbu žluči, nerovnováhu střevního mikrobiomu, někdy dokonce i na nádor. Plyn vytvářený zdravými bakteriemi zapáchá výrazně méně než ten, který produkují patologické bakterie,“ podotýká odborník.

Střevní laboratoř

A právě mikrobiom hraje v celém procesu zásadní roli. „Plyn v trávicím traktu vzniká zejména fermentací vlákniny mikrobiotou v tlustém střevě, a taky dalších složek potravy. Střevo si můžeme představit jako fermentační neboli kvasnou nádobu, kde probíhá kvašení potravy, kterou sníme, ale nestrávíme, a tenhle proces je vždy spojen s produkcí plynů. Za prdění je ale zodpovědný taky vzduch, který polykáme. A další část plynů vzniká v důsledku reakcí spojených s trávením,“ popisuje Petr Ryšávka. Je tedy jasné, že za většinou „plynatých eskapád“ stojí jídelníček, přesněji řečeno nadměrná konzumace potravin, při jejichž trávení vzniká působením střevní mikroflóry velké množství plynu.

„Jde hlavně o vyšší příjem polysacharidů a nestravitelné vlákniny, zejména celulózy, a to při překročení přibližně pětadvaceti gramů denně. Další častou příčinou je laktózová intolerance, která vzniká při nedostatku enzymu štěpícího mléčný cukr. Ten se pak v tlustém střevě rozkládá působením bakterií a tvoří se zvýšené množství plynů, jako jsou metan, vodík nebo oxid uhličitý. Podobně se může projevovat intolerance fruktózy, která je obsažena například v jablkách, hruškách či švestkách,“ uvádí Milan Lukáš, přednosta pražské kliniky ISCARE a člen výboru České gastroenterologické společnosti ČLS JEP.

Fermentační karneval

Mikrobiom je zkrátka velmi citlivý ekosystém, který miluje stabilitu, a každé narušení ho snadno vyvede z rovnováhy. Zvlášť je-li náhlé a radikální, jako třeba při drastické změně stravy.

„Je to jako reset – už během dvou až tří dnů se začne zásadně měnit jeho složení. U dobrovolníků, kteří strávili jeden den na fastfoodové stravě, byly změny skutečně pozorovatelné do osmačtyřiceti hodin. Přechod na rostlinnou stravu obvykle zvýší zdravou rozmanitost střevních bakterií, ale zpočátku vzroste i plynatost, protože střeva dostanou více vlákniny, než na kolik byla zvyklá. Po několika týdnech se stav zpravidla upraví. Low-carb nebo keto režim naopak sníží fermentaci, protože bakterie najednou nemají dostatek vlákniny, a doslova ubere přátelské mikroorganismy. Plynu tedy bývá méně, zato často s výraznějším zápachem,“ vysvětluje Petr Ryšávka.

Pokud tedy – třeba v rámci očisty – zvažujete možnost prospět svému tělu „učebnicově zdravým“ jídelníčkem (například veganským či nízkosacharidovým), připravte se na to, že ve střevech místo zenového klidu nastane spíš „fermentační karneval“. Důvod je prostý – váš mikrobiom si nejprve musí projít nezbytným adaptačním obdobím, které se často neobejde bez akustických efektů.

Pachová vizitka

Jak jsme už zmínili, ne každý „pšouk“ má stejný odér. „Mírně zapáchající flatulence je znakem, že mikrobiom fermentuje bílkoviny, síru a další složky, což je součást zdravého metabolismu. Normální je občasný zápach, který není extrémně štiplavý ani spojený s bolestí, silným nadýmáním nebo změnou stolice.

Jakmile je zápach trvale intenzivní, štiplavý nebo ‚vejcovitý‘, jde o jasný signál, že ve střevě dříve či později propuknou zdravotní potíže. Připomíná-li spíš čpavek či močovinu, poukazuje to na vysoký příjem bílkovin a špatnou detoxikaci amoniaku, což je stav typický například pro některé lidi s poruchou funkce jater. Když se zápach změní náhle a výrazně, posílá nám střevo informaci, že v něm probíhá infekce, zánět či intolerance na některou ze složek potravin,“ zmiňuje Petr Ryšávka.

Zvýšená tvorba střevních plynů však může poukazovat i na další nepříjemnosti. „Významnou roli hraje taky syndrom dráždivého tračníku – funkční porucha, při které dochází k narušení koordinace činnosti tlustého střeva a zvýšenému napětí jeho stěny. I malé množství plynu poté způsobuje výrazné nadýmání a plynatost. Tahle porucha bývá často důsledkem dlouhodobého psychického stresu.

K dalším příčinám potíží patří i chorobné stavy jako celiakie, zánětlivá onemocnění tlustého střeva nebo divertikulární choroba (onemocnění tlustého střeva, v jehož stěně dochází ke vzniku drobných výchlipek neboli divertiklů – pozn. red.),“ doplňuje Milan Lukáš.

Pohoda nade vše

Byla by však chyba svádět všechno na jídelníček. Za neplánované břišní koncerty může často taky stres, nedostatek spánku nebo užívání antibiotik. „Když jsme ve stresu, střevní plyny se v nás hromadí – není jich víc, jen víc bolí a nafukují a střevo je citlivější. Nespavost má podobný efekt: už dvě noci špatného spánku vedou k horšímu zápachu plynu. Spánek je totiž největší ‚reset‘ mikrobiomu – pokud chybí, naše střevo se nedokáže regenerovat. No a antibiotika situaci obrátí úplně naruby: nejprve mikrobiom doslova a do písmene umlčí, takže plynu je méně, ale po jejich vysazení nastává fáze mikrobiální ‚rekonstrukce‘, kdy může plynatost různě kolísat. Střevo je často podrážděnější a plyny můžou netypicky zapáchat, než se celý ekosystém znovu stabilizuje,“ dodává Petr Ryšávka.

Sečteno a podtrženo, naše střeva jsou mnohem citlivější, než si často připouštíme – reagují nejen na to, když si k obědu dáme dozlatova vypečenou kachničku se zelím, nebo naopak celý den přežíváme na kávě a večer se to snažíme zachránit sladkou tečkou, ale taky na slovní přestřelku se šéfem či různé nešvary, jako je třeba vyřizování pracovních e-mailů večer v posteli. Dobrá zpráva ale je, že když jim vrátíme rovnováhu, odmění se nám tichem, které je k nezaplacení. A pokud se občas ozve nenápadné (nebo třeba i trochu hlasitější) pšouknutí, berme to prostě jako důkaz toho, že všechno běží tak, jak má.

Trávení jako citlivý ukazatel. Co je běžné a kdy zpozornět?

Existuje rozdíl mezi nadýmáním, plynatostí a dyspepsií?

Dyspepsie je širší pojem, který zahrnuje projevy narušeného trávení. Může mít podobu horního dyspeptického syndromu – ten se týká žaludku a tenkého střeva – nebo dolního dyspeptického syndromu postihujícího tlusté střevo. Nedílnou součástí dolní dyspepsie jsou nadýmání a plynatost. Nadýmání, odborně meteorismus, znamená pocit rozepnutí břicha a tlaku v dutině břišní. Plynatost neboli flatulence představuje zvýšené vypuzování plynů z dolní části trávicí trubice. Nejde o přesná synonyma – nadýmání může, ale nemusí být doprovázeno zvýšeným odchodem plynů.

Jaká preventivní opatření zařadit do každodenního života?

Je to velmi individuální. Člověk by se měl vyhýbat potravinám, o kterých ví, že mu způsobují obtíže – můžou to být tučná, kořeněná jídla nebo potraviny s vyšším obsahem mléka či polysacharidů. Negativně může působit taky vyšší konzumace alkoholu a kávy. V tomhle případě platí známé přísloví „Jez do polosyta, pij do polopita“.

Kdy je načase vyrazit k lékaři?

Jestliže jsou obtíže přechodné a vzniknou například po nadměrném či nevhodném jídle, není nutné ihned vyhledávat odbornou pomoc. Pokud se však objevují nově, trvají déle než tři až čtyři týdny a neustupují, je vhodné lékaře navštívit. Ten by měl vyloučit přítomnost infekce, zánětu nebo jiného onemocnění tenkého či tlustého střeva.

Věděli jste?

• Zápach způsobuje pouhé jedno procento sirovodíku (99 procent látek obsažených v prdech nesmrdí).
• Ženské prdy páchnou více právě kvůli vyšší koncentraci tohohle plynu.
• Ráno bývá prd nejkoncentrovanější, protože plyny se hromadí ve střevech během spánku.
• Při dlouhodobém zadržování může část plynů uniknout ven ústy (a to fakt nechcete).
• Prd je hořlavý díky obsaženému metanu a vodíku, ale rozhodně to nezkoušejte! Hrozí nebezpečí popálení.
• Prd se pohybuje rychlostí přibližně tři metry za vteřinu.
• Každý prd je unikát, střevní bakterie totiž tvoří něco jako „osobní podpis“.
• Prdící umělec Mr. Methane držitelem rekordu za nejdelší prd. Trval celých 120 vteřin!
• V Číně existují profesionální čichači prdů, kteří podle zápachu odhalují zdravotní stav trávicího traktu a s tím související nemoci.
• Mezi savci prdí nejvíce přežvýkavci, hlavně krávy. Ve světě hmyzu vedou termiti.

Zdroj: https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/prdeni-streva-traveni.A260615_125047_zdravi_kton