Vlčí hlad není selháním vůle. Co se děje ve vašem těle doopravdy

Možná to také zažíváte. Je po večeři, žaludek je plný, a přesto se zničehonic dostaví neodolatelná touha sníst sáček chipsů nebo zmrzlinu přímo z krabičky. Ruka jako by jednala sama. Vyčítáte si to, ale víte, že jste prostě nemohli jinak. Říkáte si, že byste měli být silnější. Jenže vlčí hlad není jen o pevné vůli, ale o celém komplexu procesů v našem těle.

Psychologové rozlišují fyzický a emoční hlad. V prvním případě přichází postupně, cítíte prázdný žaludek, slabost, někdy podrážděnost. Po jídle zmizí.

Emoční hlad, kam patří i ten vlčí, udeří ale náhle a často se zaměří na konkrétní potravinu. Často vás zasáhne ve chvílích stresu, nudy nebo smutku. Nejčastějším spouštěčem je stres, kdy zasaženi tlakem hledáte rychlou úlevu – a sladké nebo tučné potraviny, které na chvíli zvýší hladinu hormonů dobré nálady dopaminu i serotoninu, vám ji dají.

Dalším spouštěčem bývá nuda – jídlo supluje stimulaci, kterou by poskytla aktivita nebo kontakt s lidmi. Třetí skupinou je odměna nebo útěcha. „Už jako děti jste se naučili, že odměnou za něco, co jste dokázali, nebo lékem na neúspěch je sladkost. V dospělosti to funguje stejně. Jídlo se stává prostředkem odměny nebo naopak náplastí, která přinese okamžitou úlevu. Bohužel ji ale následují výčitky a vzniká začarovaný kruh,“ popisuje Miro Skořepa, zakladatel kliniky zaměřené na dlouhověkost. Psychologická rovina je ale podle něj jen část příběhu.

Zákeřný skřítek v našem organismu

Hlavním viníkem vlčího hladu je hormon ghrelin. Funguje jako spouštěč chuti k jídlu – a když se rozjede, jen tak se nezastaví. Název zní skoro jako Gremlin – malý zákeřný skřítek z kultovního filmu, který se po setmění vymkne kontrole.

A podobně se chová i ghrelin: když ho krmíme sladkostmi, naučí se chtít stále víc. Výsledek? Neodolatelná chuť na další čokoládu nebo koláček, i když břicho hlásí, že už má dost. Dobrá zpráva ale je, že rytmus, v němž ghrelin funguje, lze změnit. Pomáhá stabilní režim, kvalitní bílkoviny, tuky a přirozené pauzy mezi jídly.

Co ale opravdu nepomáhá, jsou přísné zákazy a extrémní diety. Naopak – mohou se vrátit jako bumerang. Jakmile tělu něco zakážete, váš mozek to začne vnímat jako hrozbu. Aktivuje se stresová reakce, hladina kortizolu i ghrelinu stoupne. Paradoxně dosáhnete přesně opačného účinku, než který jste plánovali: zvýšíte pravděpodobnost přejídání. Mnohem lepší je dopřát si menší porci, vychutnat si ji a necítit výčitky.

Místo univerzální diety plán na míru

Možná vás teď napadne, zda by cestou nemohl být stále oblíbenější přerušovaný půst v režimu 16:8. Podle Mira Skořepy to opravdu může být silný nástroj, ale není pro každého.

„Když se dělá správně, tj. s dostatkem živin, hydratací a bez stresu – pomáhá tělu stabilizovat hladinu inzulinu a znovu nastavit rytmus ghrelinu. U lidí s rozhozeným metabolismem nebo chronickým stresem však může půst naopak vyvolat ještě silnější chutě. Proto je klíčové začít postupně: zkracovat okno jídla o hodinu denně, naslouchat tělu a nezaměňovat půst za hladovku,“ radí dále.

A opět ten mikrobiom

Jedním z moderních nástrojů, jak zkrotit chutě, je test senzitivity na potraviny a analýza mikrobiomu. „Získáte tak osobní mapu, jež ukáže, které potraviny tělo dobře zpracovává, a které naopak zvyšují zánět nebo inzulinové výkyvy. To vám umožní sestavit jídelníček, který vychází z vaší vlastní biochemie. Místo univerzální diety dostanete vlastní nákupní seznam,“ objasňuje Miro Skořepa.

Vlčí hlad není nepřítel, kterého musíme násilně porazit. Je to spíše zpráva těla, že potřebuje péči – ať už jde o odpočinek, lepší stravu nebo vědomé zacházení s emocemi. Pokud se naučíte tyto signály číst, vlčí hlad se může stát ne varovným strašákem, ale užitečným kompasem na cestě ke zdraví a spokojenosti.

Seznamte se s ghrelinem

Ghrelin, přezdívaný „hormon hladu“, je peptidový hormon produkovaný enteroendokrinními buňkami žaludku a dalších částí trávicího traktu. Jeho hladina v krvi stoupá, když je žaludek prázdný, a klesá po jídle. Hormon putuje krevním řečištěm do mozku, konkrétně do hypothalamu, kde signalizuje, že nastal čas na jídlo, tedy vyvolává pocit hladu. Kromě řízení chuti k jídlu má ghrelin i další funkce, jako je stimulace růstového hormonu, ovlivnění metabolismu tuků, glukózové homeostázy. Ovlivňuje i spánek a kardiovaskulární systém.

Bakterie, které řídí naše chutě

Pokud ve střevě žije převaha bakterií živících se cukrem, dostává mozek hromadu zoufalých signálů, že potřebují svou další dávku. To je ta strašná chuť na sladké. A proto by mikrobiom měl být rozmanitý. Posílený vlákninou, zeleninou, luštěninami či kvašenými potravinami (kysané zelí, kefír, kimči) totiž podporuje rovnováhu chutí a snižuje riziko přejídání.

Složení mikrobiomu je tedy úplný základ. Ovlivňuje nejen chutě, ale i riziko obezity, cukrovky, deprese a dokonce délku života. Péče o střeva je proto klíčem nejen proti vlčímu hladu, ale i k dlouhověkosti.

Zdroj: https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/vlci-hlad-mikrobiom-hormony-dieta.A251118_101220_zdravi_pet